Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

GeoExpedice BALKAN 2012

7. - 8. den: Turecko - Istanbul

  7. - 8. den: Turecko Istanbul   

 29. 6.  Harmanli - Istanbul 299 km

 30. 6.  Istanbul

Turecko - země minaretů

V sedm hodin ráno překračujeme hranice do Turecka. Formality proběhly opět velmi hladce, podání pasů celníkovi, do kterého zaznamenají řidiči údaje o jeho automobilu, a jedeme směr Edirne - Istanbul.

 

 

 

Jak vidíte, na hranicích bylo po ránu opravdu prázdno.

 

 

 

 

 

 

 

Blížíme se do města Edirne, jehož nejvýznamnější stavbou je bezpochyby monumentální Selimova mešita, která je dílem uznávaného architekta Sinana. Ten ji nechal vystavět v mírném svahu, a mešita je tak dnes nepřehlédnutelnou dominantou města. Návštěva této stavby opravdu stála za to.

 

 

 

 

 

Selimova mešita.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Boty dolů.

 

 

 

 

 

 

 

Vyjíždíme z Edirne na dálnici směr Istanbul. 250 kilometrů po super povrchu rychle utíká. Provoz houstne těsně před Istanbulem na mýtné bráně.

 

 

 

Přednabitá dálniční karta.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Placení mýtného v Istanbulu.

 

 

 

 

 

 

Vjíždíme do  Istanbulu, města, které leží na dvou kontinentech. Příjezd kolem jedenácté hodiny dopolední se však ukázal jako hodně nevhodný. V centru byla totalní zácpa, Ottík má na klíně podrobnou mapu Istanbulu a v ruce drží navigaci, takže díky tomu se pomalu, ale jistě suneme k hotelu ve čtvrti Sultanahmet, která má však jednu vzácnost. V 10 hodin dopoledne se většina ulic uzavře pro motorová vozidla, a to až do 20 hodiny večerní. Hodně nám to zkomplikovalo cestu k hotelu, protože jsme museli celou čtvrť projíždět pro nás nesmyslným systémem jednosměrek. Po 20 minutách jsme před hotelem. Ubytujeme se a nic už nám nebrání navštívit pamětihodnosti tohoto města a nalézt nějaké ty keše.

Kde v Istanbulu začít? No přece v samém centru tohoto 15milionového města. Ano, čtete správně, Istanbul má právě tolik obyvatel jako naše Česká republika. Hustota zalidnění je zde přes 6000 obyvatel na kilometr čtvereční.

Ale vraťme se do centra Istanbulu a jeho prohlídku začneme na Velkém bazaru. Velký bazar (turecky Kapali Carşi) je obrovský trh pod jednou střechou, klasický osmanský trh. Téměř 4000 malých krámků se tu tísní jeden vedle druhého, z toho polovina patří zlatníkům. Turisté procházejí nekonečnými chodbami a míjí nepřeberné množství zboží.

 

 

 

Jeden ze vstupů na Velký bazar.

 

 

 

 

 

Po prohlídce tohoto lidového obchodního centra jdeme navštívit jednu z největších mešit v Istanbulu - Tulipánovou mešitu (turecky laleli Džamii), která byla postavená v 18. století za Mustafy III. Mešita je nejhezčím příkladem osmanského baroka. Beyazitova věž – dobře viditelná dominanta univerzity, z 19. století.

 

Pokračujeme k Valenskému akvaduktu, který byl vybudován r. 375 na rozkaz římského vládce Valense. Byl několikrát přestavěn. Sloužil pro transfer vody z Bělehradského lesa do Nymphaion - fontány na náměstí Bayezid. Původní dělka 1 km (dnes cca 800 m). 

 

 

 

 

 

 

Poté přicházíme ke Galatskému mostu, kde se také nachází naše první nalezená keš v Turecku.

Zlatý roh s Galatskou věží.

Vzhledem k tomu, že se v Istanbulu nalézá i jedno wigo Wherigo Cache Bol Sans, při kterém je nutné přejet lodí do asijské části Istanbulu, nalodíme se a při zapadajícím slunci přejíždíme do asijské části. Super zážitek.

 

 

Most přes Bospor,
vlevo Evropa, vpravo Asie.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Klasické panorama
Istanbulu z vody.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Trajekt přes Bospor.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Asijské železniční nádraží.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A vracíme se do Evropy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A logujeme naši zatím nejvzdálenější wherigo keš,
a zároveň i jedinou, která se odehrává hned na dvou kontinentech.

 

 

Druhý den pokračujeme v krasojízdě po historických památkách Istanbulu. Začínáme v mešitě Sultan Ahmed (turecky Sultanahmet camii), je to historická mešita v Istanbulu, největším městě Turecka a hlavním městě Osmanské říše (od roku 1453 do 1923). Díky obložení stěn modrými dlaždicemi je též známa jako Modrá mešita.

Je nejznámějším symbolem Istanbulu hned po Hagii Sofii, jedná se o největší mešitu ve městě, která jako jediná má šest minaretů. U mešit platí pravidlo: běžná mešita má jeden minaret, lepší může mít dva minarety, ale šest minaretů smí mít pouze mešita v Mekce. Pověst proto praví, že sultán musel nakonec nechat postavit v Mekce sedmý minaret.

Navštěvujeme také jednu z nepříliš známých istanbulských zajímavostí, cisternu Yerebatan Saray neboli Potopený palác. Tato zásobárna dešťové vody pochází z byzantských dob, nejspíše ze 4. století. Po dobytí Turky se přestala využívat a byla zapomenuta. Po jejím znovuobjevení došlo k renovaci a zpřístupněna pro veřejnost byla roku 1987. Klenbu cisterny podpírá 336 sloupů a na dvou z nich jsou vytesány hlavy Medúzy. Pověst vypráví, že pokud se hlavy objeví nad vodou, bude celý rok sucho a hladomor.

 

 

 

 

 

 

 

Dnes jsou samozřejmě hlavy
nad vodou.

 

 

 

Z cisterny je to coby kamenem dohodil k další pamětihodnosti - Hagii Sofii. Hagia Sofia neboli chrám Svaté (Boží) Moudrosti je světoznámá stavba v zátoce Zlatý roh. Od roku 1935 až do současnosti slouží jako muzeum. Stavbu dal postavit v letech 532-537 císař Justinián I. 27.12. 537 císař slavnostně otevřel chrám a údajně zvolal: "Zvítězil jsem i nad tebou, Šalamoune." Katedrála je považována za nejhonosnější stavbu byzantské architektury. Stavělo ji na 10 000 mužů po dobu šesti let. Jde o jednu z největších náboženských budov na světě.

  

Původně byla křesťanskou patriarchální bazilikou. Po dobytí Konstantinopole Osmany (1453) byla upravena sultánem Mehmedem II., který ji dal při zachování interiéru přeměnit na mešitu a přistavěl k ní čtyři minarety, opěrné zdi, studny, kuchyni a náhrobní stavby. V jejím okolí je pohřbeno pět tureckých sultánů. Roku 1934 nařídil Mustafa Kemal Atatürk, tehdejší prezident Turecké republiky, že Hagia Sofia bude sekularizována a přebudována na muzeum.

No a své putování po Istanbulu zakončíme památkou, která je opravdu třešinkou na dortu - palácem Topkapi.

 

 

Vstup do paláce.

 

Palác Topkapi byl sultánovou rezidencí až do roku 1839 a zároveň centrem vlády nad celou říší. V některých dobách zde žilo až 5 tisíc lidí, a serail tak byl městem ve městě (viz také Klenotnice v paláci Topkapi). Palác byl od ostatních částí města oddělen vysokou pevnostní zdí. Jeho název pochází pd děl střežících do něj vstup.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

TOPlist